Domů » Blog » Ohnivý podzim

Ohnivý podzim

Druhý říjnový víkend mám již léta zafixován jako nejvhodnější období pro fotografování vrcholného podzimu na Šumavě. V roce 2007 jsme se společně s mou paní a kamarádem, vynikajícím fotografem Petrem Pazourem, vypravili na jedno z nejkrásnějších šumavských míst, Filipovu Huť a zde se naším dočasným domovem stal gastronomicky proslulý penzion s příznačným názvem „Korýtko“. Sice jsme si přáli fotografovat první námrazy, ale bylo ještě příliš teplé a slunečné počasí. Naší první fotografickou lokalitou byla hojně turisticky navštěvovaná Jezerní slať. V půl šesté ráno zde ovšem nikdo nebyl a my jsme si mohli vychutnávat chladné ticho rozednívání v růžovém přísvitu. Námrazy jsme se přeci jen dočkali, ale pouze na prknech poválkového chodníčku k vyhlídce na slať. Po návratu na penzion nás čekala doslova královská snídaně trvající snad dvě hodiny. K mání byla domácí uzená šunka od kosti, šumavské sádlo s bylinkami, domácí pomazánky, koláče, ovoce a další dobroty. Potřebovali jsme vydržet fotografovat a s touto náloží to šlo bez přestání až do večeře.

Toulali jsme se v oblastech za Borovou Ladou a procházeli rozsáhlé pastviny Knížecích Plání. Podzimní slunko hřálo, ale poryvy silného větru zcela znemožňovaly fotografování staticky ostrých snímků krajiny. Přemýšlel jsem, jak nejlépe využiji tohoto větrného počasí. První snímek ze série „Ohnivý podzim“ jsem pořídil v prosluněném bukovém lese. Kameru jsem umístil na stativ, nasadil teleobjektiv a hledáčkem prozkoumával nejvhodnější výřez s vertikálními liniemi kmenů a velkou hustotou barevného listí. Pomocí třícestné stativové hlavy jsem povolil regulátor vertikálního upevnění a při expozici trvající 15 vteřin pohyboval fotoaparátem nahorů a dolů. Touto technikou jsem dosáhl impresionistického vzhledu výsledného obrázku. Slunce se povážlivě sklánělo k obzoru a my se stále toulali po pastvinách hledajíce poslední záběry. Zaujala mne stará alej dubů u cesty. Poryvy větru byly tak silné, že rozhýbávaly i silné větve. Využil jsem příležitosti a zakomponoval do záběru starý kmen obrostlý lišejníkem, který je v kontrastu s „plameny“ ohnivě žlutých, sluncem nasvícených listů větrem zmítané větve.

Na posledním záběru ze série je již zmíněná stará cesta mezi pastvinami lemovaná duby a v popředí načervenalá vysoká tráva pohybem evokuje hořící oheň. Scéna na mne působila zvláštním dojmem, kdy jsem pozoroval ještě dobře patrné stopy poměrně nedávné činnosti člověka a zároveň příroda po svém dotváří působivé scenérie Knížecích Plání, obce historicky fungující relativně krátce. Po roce 1950 se ocitla v nepřístupném hraničním pásmu a dnes z horské vsi založené v roce 1792 v nadmořské výšce přes 1000 m zbyl do současnosti nedávno opravený hřbitov. Pak už nás čekala jen nekonečná a zdlouhavá šestikilometrová cesta po asfaltce na Borovou Ladu, která nemá žádnou zatáčku, a tak vyčerpaní po celodenním focení jsme se alespoň více těšili na obří porce výtečného jídla k večeři.

Váš komentář k článku

Uvítám jakýkoliv příspěvek k mým fotografickým pracem. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
181101917
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Karel Pagačík
Pěkný článek i fotky, byli jsme tam před týdnem, námrazy krásné, ale úroveň snídaní v Korýtku značně poklesla. Ne, že bychom si na jídlo vysloveně stěžovali, ale to jak tu píšeš je bohužel skoro pohádka. Jinak Filopova huť a okolí je pěkné
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace