Domů » Blog » Pozvánka

Pozvánka

Vážení příznivci fotografie,

můj první příspěvek na blogu je zároveň pozvánkou ke shlédnutí prvních fotografií na mém novém webu, který jsem se rozhodl uvést v život zároveň s přechodem na digitální techniku snímání.

Od mého prvního seznámení s fotografií jako tvůrčího prostředku k sebevyjádření uběhlo v řece času již hodně pomyslné vody a já stále vyčkával na tu správnou chvíli k výměně organického želatinového filmu za anorganickou křemíkovou destičku čipu. Pádný důvod proč opustit osvědčenou cestu: diafilm – sken – úprava na PC padl až letos na jaře s uvedením nového středoformátového těla k mým stávajícím objektivům. Navíc jsem si oblíbil atypický, a přitom univerzálně použitelný, poměr stran snímků 4:3, nechtěl jsem zkrátka přecházet na „dvoutřetinového jezevčíka“. Kdo komponuje převážně „na výšku“, ať již krajinu v širších souvislostech či portréty v ateliéru, dá mi jistě zapravdu. Ze svých požadavků jsem tedy až nyní nemusel nic oželet.

Prezentovaný snímek souvisí s mými prvními fotografickými pokusy s dvouokým šachtovým fotoaparátem Ljubitěl na chalupě v jižních Čechách někdy v polovině osmdesátých let minulého století (tedy zní to skoro jako vzpomínky zasloužilého pamětníka :-), kdy jsem se toulal po rozlehlých loukách a vždy mne v létě o končících prázdninách lákal starý sad s dozrávajícími višněmi, které již nikdo netrhal, protože strom byl zplanělý a málokdo si počkal na správný čas, kdy šťáva uvnitř plodů medově zesládla a spolu s trpkou slupkou vytvořila neopakovatelnou hořkosladkou opojnou chuť.

Po více než dvaceti letech jsem se náhodou do sadu zatoulal s mým novým fotoaparátem. Višeň již z většiny uschla, naklonila se ke straně a čeká ji neodvratný zánik. Jen uprostřed ze starého kmene ještě raší pár větviček, které možná nyní rozkvetou. Přemýšlel jsem, jak ztvárním oněch dvacet let, co jsem své oblíbené místo nenavštívil. Zvolil jsem metodu „fotolandart“ (článek o něm vyšel v aktuálním dubnovém čísle časopisu Československá fotografie a nyní spolu s kamarádem Michalem Hejnou tuto technologii dále cizelujeme).

V podvečer jsem se vypravil na místo s úmyslem patřičně upravit zaneřáděné okolí umírajícího stromu. Z letitých překryvů staré trávy jsem postupně vytahal snad polovinu plastových dílů na jakési auto: mezi nimi i celý nárazník, přední sedačky a úplně vespod jako neblahý, ale typický artefakt naší doby ležela těžká autobaterie. Slunko již zašlo za obzor a krajina se začala potápět do tmy oněch dvaceti let, co jsem sad nenavštívil. Silueta větvemi se opírajícího stromu se temně rýsovala proti tmavnoucí obloze. Počkal jsem, až vítr vyčistí nebe od zbytků večerních oblaků a baterkou začal malovat barvou mladých višní kmen a větve stromu. Mezitím hvězdy začaly s pomocí neúprosně ubíhajícího času zanechávat světelné stopy na čipu a procesor v útrobách fotoaparátu vysčítával výslednou časosběrnou konzervu – esenci, krátkou výseč uplynulých let. Příští týden se vracím na místo a netrpělivě čekám na květy budoucích višní, zárodek neopakovatelné chuti kdysi končícího dětství a nyní (snad) úspěšně začínající digitální éry mého fotografování.

Višeň

Váš komentář k článku

Uvítám jakýkoliv příspěvek k mým fotografickým pracem. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
2116201115
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace