Domů » Blog » Šumavské živly

Šumavské živly

Uplynulý víkend jsem si trošku prodloužil díky fotoklubovému výjezdnímu zasedání, které se konalo na Horské Kvildě, v jedné z nejvýše položených obcí v České republice. Ve čtvrtek ráno byla Praha zahalená do inverzního smogu, ale na Šumavě by ještě mělo doznívat slunečné počasí.

Opravdu, až do podvečera jsem se mohl těšit z barevných pohledů do šumavských údolí nebo na vzdálené vrcholy vystupující z inverzní oblačnosti. Na konci dne Slunce probleskovalo skrz oblaka jen sporadicky, když se zjevil pohled na údolí Velký Bor blízko bývalé vsi Stodůlky. Měl jsem posledních pár minut času, abych ztvárnil zamýšlenou scénu impozantních mraků na pozadí modré oblohy v kontrastu s ohnivými břízami v dolní části snímku. Když jsem připravil fotoaparát na stativ, Slunce zašlo za mraky. Čekal jsem čtvrt hodiny a už chybělo jen pár minut, kdy se sluneční disk skulí za obzor a břízy zůstanou ve tmě. Už jsem schovával dálkovou spoušť, když najednou úzkým pruhem v oblacích prolétlo prudké světlo a opřelo se do protějších bříz. Rychle jsem nasadil spoušť a zmáčkl ji. Po pár vteřinách se mraky opět zavřely. Šumavě po celý čtvrtek vládl živel ohně.

Následující den byl předzvěstí zimy, kdy se zatáhlo nebe ocelově šedou dekou nízké oblačnosti a začalo mrholit. Motiv fotografování byl tedy jasný, živlem pátečního dne byla voda. Po celý den jsem se toulal kolem Hamerského potoka a od soutoku s Vydrou pokračoval až do Čeňkovy pily. Den se opět chýlil ke konci, když měkké modrošedé světlo lehce zezlátlo a přidalo na výraznosti barvám žulových kamenů v korytě řeky pokrytém sytě zelenými mechy a spadanými listy. Dlouhý čas závěrky dotvořil klidný ráz podvečera na Vydře. Podzim se sklonil před nečekaně přicházející zimou.

Celou sobotu provázely silné srážky. Nejprve v podobě deště a po chvíli ve směsi se sněhem zkoušela voda najít cestu do fotoaparátu. Do nedělního rána pokračovalo silné sněžení a vodní živel stále vládl. Při odjezdu domů začaly řádit poryvy větru, přestávalo intenzivně sněžit a obloha se počala projasňovat. Na poslední fotografické zastávce - Chalupské slati u Borové Lady, řádil větrný živel a čeřil hladinu našeho největšího rašelinného jezírka. Teploměr ukazoval -6°C a ledové krystalky štípaly do zmrzlých tváří. Vítr vytvářel na obloze rychle se měnící scenérie z mraků.

Šumava není fotogenickou lokalitou na první pohled. Není to zkrátka prvoplánová kráska na první signální. Svá tajemství neodhalí po pár okamžicích, ale tomu kdo je trpělivý a nespěchá, dokáže připravit i pěkné divadlo. Netušil jsem, že ve čtyřech krátkých dnech zažiji ohnivý a deštivý konec podzimu a příchod větrné zimy na tomto stále ještě pohádkově krásném kusu země.

Váš komentář k článku

Uvítám jakýkoliv příspěvek k mým fotografickým pracem. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
1419151711
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace